Facebook versus soudy

Možná už si to ani nepamatujete, ale při zakládání facebookového účtu vyplňujete takový krátký formulář, kde mimojiné uvádíte i své jméno a příjmení. A ačkoli pak můžete vystupovat pod přezdívkou, tak to, co uvedete na začátku, musí být podle stanov sociální sítě vaše občanské jméno. Německý soud nyní rozhodl, že takový požadavek není v souladu se zákonem. Tedy, klidně si můžete založit účet pod jménem Frodo Pytlík, a nikomu do toho nic není. Logika soudu je celkem jednoduchá. Jedná se o porušení zákona na ochranu osobních údajů. Facebook data o svých uživatelích a jejich chování dává k dispozici třetím stranám (třeba za účelem cílené reklamy), a proto by nemělo být možné identifikovat konkrétní osobu.

Proč ale Facebook tyto údaje vlastně vyžaduje? Částečně jsou za tím samozřejmě důvody komerční. Utáhnou finančního giganta není jednoduché, a peníze navíc se hodí. A jak je získat? No jistě, dá tomu, kdo zaplatí, přístup k informacím o účtech. Díky masovosti této sociální sítě už se podle ní dají odhadovat celosvětové trendy, což je pro obchodníka jako klíč k truhle s pokladem. Pak jsou tu i důvody bezpečnostní. Být ve virtuálním světě anonymní je neskutečně snadné. Facebook si vyžadováním osobních údajů zajišťuje alespoň minimální kontrolu nad tím, kdo se na něj přihlašuje, a co tam dělá. Chtejí, aby se v případě problémů dal vystopovat původní autor.

Problém je, že aby byl argument Facebooku o kontrolovaném internetu platný, musela by platit i jiná pravidla. Třeba to, že přečiny spáchané online, jako je šíření poplašné zprávy nebo stalking, by skutečně byly trestány. To se zatím děje minimálně. A na pravidlu jsou navíc nejvíce biti ti, kdo se rozhodnou jej dodržet. Hříšniky obvykle čeká maximálně smazaný účet. Dokud tedy sociální síť neprokáže, že data používá užitečně, není důvod, aby je měla.