Pozitivizmus, aneb přetvářka ve společnosti

Ve společnosti potkáte velkou řadu různě smýšlejících jedinců, z nichž nejzajímavější bývají pozitivisté. O koho se jedná? Lidé, kteří srší pozitivní energií, nezatěžují se nenávistí, a milují zkrátka všechny. Vypadá to, že se jim podařilo najít harmonii, poznat sebe samé, a žít v souladu s vesmírem. Nebo je to celé vlastně jinak, a tvář, kterou vám ukazují, je jen přetvářka, která ve vás má vyvolat závist, a nízké sebehodnocení? A dá se těmto lidem skutečně věřit?

Co je to láska pro všechny?

Můžeme mít skutečně rádi všechny? Odpouštět a milovat? Žít v souladu a bez nenávisti? Můžeme si pouze myslet, že něco takového je možné, avšak ve skutečnosti se často jedná o pouhou přetvářku, která zmizí ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba. Není nic špatného na tom, být pozitivní, a hledat v lidech jen to dobré. Ale kde by byly pozitivní emoce bez těch negativních? Je možné milovat, když neumíte nenávidět? A pokud vás má rád někdo, kdo má rád všechny, jak víte, co pro něj znamenáte? Tito lidé ve váš vyvolávají pocit, že jste nevyrovnaní, plní zášti a negativity, a tak se možná začnete nutit k pozitivnějšímu přístupu, a hledání jiné perspektivy. Nejde to? Na tom přece není nic špatného. Pokud nám někdo ublíží, můžeme mu odpustit, pokud o to opravdu stojí. Ale když nám ublíží záměrně, a vůbec jej to netrápí, cítit zášť je v naprostém pořádku. Všechny emoce jsou v pořádku, a není zdravé některé z nich v sobě dusit.

Přetvářka

Pozitivisté se snadno a rádi přetvařují. Milují všechny, ale když jde do tuhého, vezmou nohy na ramena, a často zradí i nejlepšího přítele. Proč? Protože možná mají nejraději sebe. Jako příklad krásně poslouží postavička ze známé pohádky Trolové, tedy Říčka. Milý, budhisticky založený trolík, který má vždy pozitivní náladu, a nic a nikdo jej nerozhodí. Má rád všechny, a všichni mají rádi jeho. Alespoň do chvíle, kdy si jej jeden ze záporáků pohádky nacpe do úst v úmyslu jej sníst. V tu chvíli zaprodá všechny trolíky, jen aby si udržel vlastní život. 

Rovnováha

Nelze tedy cítit štěstí, aniž bychom poznali neštěstí. A nejde cítit lásku, aniž bychom zakusili nenávist. Je v naprostém pořádku, když nám někdy někdo nesedne, když máme občas špatnou náladu, nebo jsme mrzutí. Je v pořádku chránit ty, které milujeme, a bojovat proti těm, které nenávidíme. Není to totiž o tom, kolik úsměvů rozdáme cizím lidem, ale kolik jsme ochotni obětovat pro ty, na kterých nám skutečně záleží. A pokud si říkáte, že vám ten sluníčkový člověk zvedá náladu, vždy když se necítíte dobře, počkejte si, až mu půjde o vlastní štěstí, a věřte, že v tu chvíli vám klidně bodne kudlu do zad, s tím stejným pozitivním úsměvem.